Fejeton - Letem do Irska

04. 03. 2008 | † 30. 09. 2015 | kód autora: Xbu

Školy na Irském ostrově fungují trochu jinak. Už jen ten nástup.Nikoho nezajímalo, jestli mám učitelský diplom a můj životopis nikdo nečetl. Hlavní bylo, že mě někdo osobně doporučil řediteli školy. Nastoupil jsem jako pomocník učitele ve školní dílně.Chlapci, kteří mají velké problémy s učením, dostanou namísto běžných předmětůřemeslný výcvik. Mají jen jednu hodinu angličtinya matematiky týdně, tu nějak protrpí, a pak se cvičí v zedničině, stolařině nebo jako automechanici. Měl jsem je vlastně jen hlídat, ale bylo mi hloupé stát opodála komandovat. Tak jsem oblékl montérkya pustil se s nimi do těch cihel. Zanedlouho jsem se sám naučil dělat úhledné arkýře, královskou vazbuazámkovou dlažbu jako ze žurnálu. Akorát mi občas nad hlavou prolétl hřebík, kus cihly, občas i kladívko. Chlapci byli zkrátka trochu divočejší.

Po prázdninách změna. Do zdejší chlapecké školy chodí asi třicet cizinců. Většinou Poláci aLitevci, ale také Brazilci, dva Číňané, Filipíneca Maďar. Ředitel podlehl klamné představě , že znám jazyky všech těchto národnostních menšin, a dal mi za úkol naučit je anglicky. Překvapivě to jde nejlíp s těmi Číňany. Oni jsou takoví pracovití, v kapse nosí digitální slovníka vítězí v matematických soutěžích.Naopak s Poláky to jdeztuha, ikdyž si navzájem rozumíme. To je právě ono. Když mohou mluvit posvém, moc se jim do té angličtiny nechce. Největší legrace je s nováčky. Nejen, že nerozumí jazyku, ale musejí si zvykat na hodně divných věcí: že musí nosit uniformu, že ve vyučování začíná v devět, že nejsou přestávky a že se v tělocvikuhraje zvláštní irský fotbal, jehož pravidla dodnes nechápu ani já.Kdo nemá domácí úkol nebo se popere v šatně, dostanetrestné písmeno, přesně podle druhu prohřešku. Za deset písmen žlutá karta, za dalších pět modráa pak vyloučení ze školy na den, dva, tři, týden... Všechno podle přesných pravidel. Cizinci dost trpí. Než pochopí tenhle systém, mají nasbíráno tolik, že se musí volat rodiče do školy. A to je taky moje práce, tlumočit pro rodiče – přistěhovalce. Kluci aspoň nějaký základ angličtiny ve škole pochytí, ale rodiče zpravidla neumí vůbec.Nedávno jsem si kvůli tomuudělal kurz pro tlumočníky, ale řeknu vám, není to žádný med. Jako překladatel musím totiž býtnezaujatý a to moc dobře nejde. Ředitel hromuje, já to hromování překládáma on čeká, žemu budu přizvukovat, vždyť jsem přece taky učitel.Maminky pláčoua čekají, že je podpořím, když jsem přeceten bratrSlovan.

Jestlise neradi biflujete nazpaměť, v irské škole by se vám líbilo. Irské děti se například ve fyzice vůbec neučí vzorečkya poučky. Místo toho vám každou chvíli vlítne do třídy trojice borců s teploměrem a deníčkem, protože celá třída zrovna dělá výzkum na téma "teplota vzduchu ve školea okolí".V náboženství zase mají za úkol vyrobit brožurku pro nejmenší, která vysvětlí smysl Vánoc. Mají na to dva měsícea musí to dotáhnout od návrhu přes ilustrace až po výtiska vazbu, zkrátka sami vyrobit knížku. Učení je tady mnohem zajímavější, ale znalosti Irům opravdu chybí. Když jsembrigádničil jako zahradník, zcela jsem šokoval svého šéfa použitím Pythagorovy věty při stavbě boudy na nářadí. Prostě netušil, že se dá sklon střechy vypočítat.Třináctiletí kluci v náboženstvíse normálně zeptají "paní učitelko, jak se píše ukřižován?" U nás byste za takovou neznalost hošíka zarazili do země, ale irská učitelka klidně vyhláskuje cokoli třeba desetkrát za hodinu.

Je to škola života. Překvapilo mě zjištění,že neposlušnost a hříchnení totéža že člověk může mít dobré srdce, i když se ocitne v polepšovně.Trochu se mi tím zbořil svět, ve kterém jsem byl vychován. Rozhodně toho nelituji.

Autor: Jakub Skřebský


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.